Fenomén občanské žurnalistiky - lze ji pevně ovládnout?

25. 11. 2009 | Knotková Pavla
Stanovit hranici, kdy lze občana považovat za občanského žurnalistu je obtížné. Pokud bychom se na fenomén občanské žurnalistiky koukali značně široce, pak se jím stane každý, kdo umístí smysluplný komentář pod článek na zpravodajském serveru, diskutuje v diskuzním fóru anebo na svůj blog umístí fotografie z dovolené...

Ilustrační obrázek, zdroj: www.sxc.hu

Stanovit hranici, kdy lze občana považovat za občanského žurnalistu je obtížné. Pokud bychom se na fenomén občanské žurnalistiky koukali značně široce, pak se jím stane každý, kdo umístí smysluplný komentář pod článek na zpravodajském serveru, diskutuje v diskuzním fóru anebo na svůj blog umístí fotografie z dovolené, na kterých je zachycena srážka dvou autobusů. To vše s nejlepším vědomím a svědomím, že s informacemi nebylo manipulováno a nebyly nikterak deformovány ani upravovány.
Vpodstatě se dá říci, že každý, kdo hraje aktivní roli ve sbírání, upravování, analyzování, komentování a šíření zpráv a informací, může se označovat za občanského žurnalistu. Aby však toto označení mělo smysl, je vhodné klást ještě podmínku na soustavnost a cílevědomost takovýchto projevů, nejlépe na místech k tomu určených.

Komunita je informační zlatodol

Toto tvrzení je známé od samého počátku žurnalistiky. Surové informace jsou pochopitelně tam, kde jsou lidé. Nové nároky na informační servis s sebou však přinesly myšlenky na zvyšování efektivity informačních toků - online žurnalistika bohužel akcentuje spíše kvantitu a rychlost než kvalitu. Právě proto se začalo uvažovat o přetvoření standardního modelu, kdy redaktor funguje jako agregát (sekundérní nositel informací), který podává čistý informační výstup, na model, kdy je jeho role pouze třídící. Samotné informace dodají jejich primání nositelé - tedy ti, kteří jsou přímo u zdroje. Že by tato cesta mohla být správná se ukázalo i masivním rozvojem sociálních sítí a informačních kanálů na bázi wikiwikiwebu.

Občanská žurnalistika - jaké jsou výhody?

Důvodů, proč zapojit do tvorby obsahu přímo čtenáře či diváky, tedy občany, je samozřejmě více. Pojďme si vyjmenovat alespoň některé.
Na prvním místě je to samozřejmě pohotovost a aktuálnost vytvářených zpráv. Médium pochopitelně nemůže mít své zástupce všude a dokonce ani ve spolupráci s tiskovými agenturami nemůže být jeho pokrytí absolutní. Doba samozřejmě přeje rychlosti tvorby a putování informací, to, co by se před léty dostalo do zpravodajství za den - dva, má dnes zpoždění jen pár hodin. Ale i tak, být u zdroje v tu pravou chvíli je zejména u globálně méně významných událostí skutečný oříšek. Běžný občan oproti žurnalistovi však dobře zná místní terén a poměry a podat aktuální a výstižnou správu pro něj není takový problém.

Zadruhé je třeba si uvědomit, že novináři musí zákonitě chybět vhled do mnohých problémů. To co mu ve vzdálené redakci může připadat jako banalita, je pro osoby v regionu tématem číslo jedna. Navíc mnozí z občanských žurnalistů se mohou v jednotlivých problémech a aférách angažovat, což dovolí přinést pohled přímo od zdroje (jak to ovšem bude s objektivitou, to je diskutabilní).

Zatřetí je také dobré počítat s "vox populi" efektem. Médium se je skrze občany schopno více přiblížit svým čtenářům, podle některých průzkumů může dokonce posílit vnímání jeho objektivity. Občany volená témata, jak již bylo naznačeno v předchozím odstavci, mohou v určitých momentech lépe pokrýt informační poptávku cílové skupiny.

A posledním bodem (přestože by jej mnozí raději zařadili na první místo) je pak finanční úspora. Tato položka je však značně diskutabilní - nejen že bude potřeba dané informace dále zpracovat a třídit, ale i ověřovat a opravovat. Záleží tedy pochopitelně na pojetí obbčanské žurnalistiky v rámci daného média - jinak se pochopitelně v úsporách projeví okénko typu "jak to vidíte vy", jinak celé informační pásmo založené na tvorbě veřejnosti.

Uvádění do praxe

Jakékoli uvedení do praxe s sebou pochopitelně nese komercionalizaci a spoutání nezávislé scény občanské žurnalistiky, čímž se z valné většiny vytratí její smysl. Publikování pod něčí značkou bez zisku totiž není tak lákavé, jako budování vlasního jména. Navíc se dá říci, že téměř všechny projekty, které chtěly využít bezbřehý potenciál občanské žurnalistiky, dříve nobo později museli své plány přehodnotit anebo "zavřít krám".
Ale jsou samozřejmě i světlé výjimky, které soustředují téměř komunitní novináře, aniž by si za jeden z cílů kladli ziskovost - ty však vznikají spontánně a jejich využití pro komerční účely je minimální (ačkoli nám alespoň poslouží jako dobrý zdroj k citování).

Občané v televizi

Klasickým příkladem zapojení diváků do televizního vysílání v rámci občanské žurnalistiky je projekt CNN - iReport. Vznikl již v průběhu roku 2006, kdy se "odštěpil" z tehdejší CNN Fan Zone, která umožňovala přidávat uživatelům vlastní fotografie a videa ze světového poháru FIFA v Německu. Postupem času se podařilo sesbírat i několik cenných amatérských úlovků (například nahrávku z masakru na univerzitě ve Virginii z roku 2007), což byl pravděpodobně impuls ke vzniku samostatného projektu.
V roce 2008 tak vzniká doména Ireport.com, kam je možno nahrávat svoje příspěvky, které jsou pak editory tříděny a přeposílány do zpravodajství CNN.
Přestože projekt rozjelo velmi silné médium, nidky nevyužil svého plného potenciálu, kvalita příspěvků byla kolísající, od komentářů, jakých je na YT možno vidět desetitisíce po bulvární obsah, kdy hlavní roli reportáže hraje zachycení šokující události. Podobné projekty pak vznikly i na konkurenčních televizních stanicích (ABC: i-Caught; Fox: uReport; MSNBC: FirstPerson; Broadcast Interactive: YouNews).
iReport a projekty jemu podobné ukázaly jednu z cest, kterou se jde vydat. Namísto poskytování kvalitního obsahu se spíše staly místem, kde se rodí nové televizní a reportérské hvězdy.

Hyperlokální média

Jakmile se začne uvažovat o občanech jako žurnalistech, dříve nebo později padne otázka, na jakou geografickou úroveň klesnout. Co nejhlouběji se snaží propracovat hyperlokální média, která využívají právě toho faktu že jen sám občan a obyvatel ví, co ho z dané oblasti nebo regionu zajímá. Delší dobu hrál prim zpravodajský web Backfence.com (volně přeložitelné jako "za plotem") , který spravoval zprávy ze třinácti lokalit na úrovni čtvrtí. Projekt sám o sobě vznikl od počátku jako komeční a dostal také poměrně vysoký start-upový rozpočet. Přesto se však nepodařilo uvést požadované záměry v život a proto po čase skončil.
Podobně se snaží v tuzemsku i projekt PPF Media s názvem Naše Adresa, který v současnosti pilotně funguje ve třech krajích. Přesto je ambicióznější než mnohé podobné projekty a hlavně jde na celou problematiku jinak - nejen že propojuje print a web do jednoho celku, ale zároveň se snaží být u lidí za pomoci provozoven "Naše adresa Café". Jak se mu podaří či nepodaří uchytit je v současné době stále ještě otázka, zatím nám tedy poslouží jako velmi propracovaná koncepce, která má za úkol aktivizovat občanské žurnalisty a využívat ve velkém jejich schopnosti.
Back Fence (uzavřen)

S čím umírá (občanská) žurnalistika

Občanská žurnalistika s sebou kromě výhod samozřejmě nese i spoustu problémů. Protože autor má za kvalitu svého příspěvku mnohem menší zodpovědnost (tam kde je redaktor omezen smlouvou stojí nad autorem až příliš vysoký strop státního práva), setkáváme se s neúmyslnou i úmyslnou dezinformací, určitou mírou vykrádání informaci bez uvedení zdrojů, občanská žurnalistika pochopitelně neunikla ani marketérům, kteří ji začali využívat pro šíření spamu nebo tvorbu PR postů. Paradox nastává ve chvíli, kdy se v rámci prevence materiály musí podřídit pravidlům a částečné cenzuře - občanská žurnalistika pak v podstatě přestává být občanskou žurnalistikou...
V závěru se tak sluší skončit podobně, jako se započalo. Občanská žurnalistika je a bude všudypřítomná, práce s ní v komerčních médiích také a jako takovou ji nelze dobře vyčlenit na samostatný segment, aniž by neztrácela svůj smysl. V mediálním světě již existuje řada příkladů, demonstrujících, že plně ovládnou občanské žurnalisty nelze. Nastolit s nimi kvalitní spolupráci, anebo ještě lépe žít s nimi v symbióze, je však žádoucí a v podstatě nutné.

Štítky dokumentu: Reportáže
Sdílejte tento článek:
Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a k analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.