Arthur's Day - PR úspěch značky Guinness nebo jen cynická oslava opilství?

3. 10. 2013 | Petr Michl
Skvělá hudba a pivo – co se na tom může zkazit? Guinness to začíná poznávat.

Irsko je známé jako země skvělých hospod a výborné muziky a samozřejmě i piva Guinness. Kombinace světového věhlasu všech třech zmíněných věcí stála v roce 2009 za ideou vlastního „státního svátku", Arthur's Day, připadajícího na 26. září, kdy byl založen pivovar proslulý svým černým pivem. První ročník pak byl zároveň oslavou 250letého výročí. Dnes více než čtvrt tisíce let stará značka pojímá tuto událost lokálně i světově zároveň. Minulý týden vystoupilo více než tisíc muzikantů na 500 místech po Irsku, ale i v dalších 43 zemích včetně Německa, Malajsie, Španělska, Singapuru, Itálie a Indonésie. V Irsku se přitom jednalo o vystoupení lokálních umělců, i zahraničních hvězd jako Mumford & Sons či Fun Lovin’ Criminals.


První ročník události lze označit za velký úspěch. Sestavě hudebníků Arthur's Day vévodili Manic Street Preachers a byla jakýmsi zažehnutím veselí v zemi stíhané tvrdě finanční krizí, díky níž mají obzvláště tvrdý život i místní muzikanti hrající po malých klubech hospodách. Cíl Guinness, aby byli 26. září před 6 večerní Irové v hospodě a pozvedli číši černého moku, se v mnoha ohledech naplnil. Politici dokonce několikrát uvažovali o mezinárodním turistickém potenciálu dne Artura (oproti Patrikovi není svatý, je jím myšlen zakladatel pivovaru Arthur Guinness – pozn. red.) pro Irsko.


V rámci propagaci letošního Arthur’s Day byla vytvořena pro lidi na ulicích série hravých soutěží o lístky. V jedné z nich se soutěžilo třeba o to, kdo dokáže hlasitěji připít „na Artura“.

Nyní se ale ozývá čím dál více hlasů, které poukazují i na negativní stránky věci. Pokud máte obě zkušenosti, představte si opilé středoškoláky na Majálesu a tempo pití v irských barech, když se oznámí čas na poslední objednávku, a zkuste oba výjevy spojit. Arthur's Day se stal samozřejmě také svátkem opilství. Záchranná služba ho začala vyhlížet s podobnými obavami jako silvestrovské oslavy nebo den svatého Patrika. Dle New York Times vyjíždí k zásahu v den „nového svátku" o 30 % častěji ve srovnání s průměrem.


Loňský spot na Arthur's Day se sloganem Paint the Town Black je skvělou reklamou pracující s příběhem. Při jejím natáčení byla načerno přebarvena rumunská vesnice.

Oproti svátku svatého Patrika to má samozřejmě ten od Guinness těžší v tom, že nemá historickou tradici a není dnem oslavy Irska a všeho irského po celém světě, ač má třeba podobné ambice. Odpůrci irský rozměr odmítají i kvůli tomu, že je Guinness vlastněn nadnárodní korporací Diageo. Novinář Eamonn McCann ve svém sloupku pro The Belfast Telegraph píše: „Byl zde někdy podvod jako Arthur's Day, tak pohrdlivý k lidem, na něž cílí, a neuctivý k hudebníkům, které zneužívá ke své hře...?  Arthur's Day byl vysněn PR agenturou najatou multi-miliardovým kolosem Diageo, aby zvedl tržby jedné ze svých značek."

Pozitivní náhled se nedá čekat ani od organizací bojujících s alkoholismem, jako je Alcohol Action Ireland. New York Times citují lékaře Stephena Stewarta, ředitele Centra pro onemocnění jater v dublinské nemocnici Mater, který uvedl, že cirhóza jater dosahuje v Irsku epidemických rozměrů, především pak u mladých lidí, které Arthur's Day láká nejvíce. Pro Guinness závažnější je ovšem to, že se proti němu obrací i někteří hudebníci. Letos tak učinil jeden z nejznámějších britských folkařů, Christy Moore, který nazval slavnost „Arthur's Alcoholoday" a bez servítků se s ní vypořádal i v písni Arthur's Day.

Velice podobnou odezvu si vysloužil i od zpěváka Stevea Walla, frontmana irských skupin The Stunning a  The Walls. Ten své rozčarování z Arthur's Day vyjadřoval již dlouhodobě. Vadí mu například, že mezi devíti headlinery akce byla jen jedna irská kapela. Na svém facebookovém profilu napsal:

„"Paint the town black?" My town is already black with unemployment, shootings, depression, lack of paying gigs and a lack of Irish artists on daytime radio. No thanks Diageo...go paint your own town black. We need some light." („Nabarvit město na černo? Moje město je už černé nezaměstnaností, přestřelkami, nedostatkem placených hudebních vystoupení a chybějícími irskými muzikanty v rádiovém éteru. Ne, díky Diageo... přečerni si svoje město. My potřebujeme nějaké světlo.")"

Nad tím vším bychom mohli mávnout jako nad zhrzenými hudebníky, naštvanými, že je nikdo nepozval mezi vystupující na Arthur's Day, To by ale popíralo širší pohled. Irsko má s alkoholismem problém. A velká část veřejnosti je proto citlivá na další položku v kalendáři, která rozpoutává celonárodní dostihy v pití. Populární muzikanti jsou v něčem lakmusovým papírkem společnosti, protest songy píší, jen když cítí, že v ní mohou najít odezvu. Spuštění Arthur's Day v roce 2009 i jeho rozšíření na mezinárodní úrovni je velkým úspěchem Diageo a značky Guinness. Celá důvěryhodnost každoroční akce nicméně stojí na tom, jak moc ji berou za vlastní Irové. V současné době mnoho z nich vnímá Arthur's Day jako komerční maškaru vytvořenou uměle nadnárodní korporací. Možná i proto se v Irish Times zamýšlejí nad tím, jestli by nebylo pro značku Guinness lepší, kdyby další pokračování této události důkladně zvážila.

Štítky dokumentu: Formy PR
Sdílejte tento článek:
Podobné články:
Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a k analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.