Marketing v 3D

13. 7. 2011 | Vojtěch Bednář
Třetí rozměr je – nebo ještě donedávna byl – velikým zaklínadlem. Nakolik dokáže doopravdy změnit marketing, a nakolik se jedná jen o „pouhý“ buzzword?

Třetí rozměr je – nebo ještě donedávna byl – velikým zaklínadlem. Nakolik dokáže doopravdy změnit marketing, a nakolik se jedná jen o „pouhý“ buzzword? Pokusme se na tuto otázku střízlivě – a velmi skromně – odpovědět.

3D je tak trochu zaklínadlo poslední doby. Najdeme ho v kinech, v televizorech, v outdoorové reklamně. Jistý pánský časopis dokonce nedávno vydal „3D číslo“ se speciálními brýlemi k jeho prohlížení, čímž mimochodem oprášil nápad, který dosahoval vrcholu své popularity na konci 80. let minulého století, než byl jako nepraktický a ani ne moc efektní smeten novou generací offsetového tisku s vyšším rozlišením.

Lidé na 3D slyší

Na 3D lidé slyší, ostatně stejně jako na HD. Jak jinak si lze vysvětlit, že v USA (a díky oficiálním dealerům i u nás) lze zakoupit speciální brýle, po jejichž nasazení uvidíte v „HD“?

Předchozí rýpnutí mělo samozřejmě ukázat, že jak 3D tak i HD jsou z marketingového hlediska v prvé řadě skutečně buzzwordy (trendové pojmy), jejichž prostřednictvím je možné prodat cokoli, a které slouží především k tomu, aby přesvědčily ty, kterým záleží na nákupu zboží, jež je aktuálně IN.

 

Jedna z prvních reklam v 3D, která se objevila v kinech (Coca-Cola).

V případě 3D technologie, tedy trojrozměrného zobrazování se ovšem otevírá otázka, nakolik se může stát skutečně užitečným médiem a nosičem reklamních sdělení v dlouhodobé perspektivě.

3D vize

Opusťme nyní svět buzzwordů a podívejme se na 3D zobrazování z pohledu onoho nosiče marketingového sdělení. Dá se říct, že trojrozměrné zobrazení má dvě stěžejní přednosti. První z nich je, že je stále ještě „neokoukané“. Přitahuje pozornost něčím výjimečným a proto zajímavým. Protože láká jako forma, přitahuje také publikum k obsahu, který nabízí.

Ne každý obsah se pochopitelně hodí pro 3D zobrazení, ale pokud je kvalitně proveden, přináší publiku poměrně vysokou přidanou hodnotu v podobě zážitku a inzerentovi tak cestu k ozvláštnění „plochého“ sdělení novým úhlem pohledu.

3D podává více informací autentičtěji

Druhou předností 3D je fakt, že dovede sdělit věci, na které běžné zobrazování nestačí. 3D nese více informací a – opět, pokud je zvládnuto – je podává autentičtěji, než tradiční zobrazovací formy. Lhostejno, zda se jedná o televizní vysílání, nebo o billboard, 3D přináší více informací v uvěřitelnější podobě.

Šok, který divák, jenž 3D technologii využije poprvé, obvykle zažívá z „nového“ rozměru není dán tím, že by viděl něco nového, ale tím, že to, co vidí, v daném kontextu neočekává a spadá tedy do první z uvedených výhod, aniž by se s tou druhou vylučoval.

Zatímco první přednost 3D technologií v reklamě a marketingu je prchlavou chimérou, jež brzy zmizí stejně, jako všechny ostatní, druhá přednost má potenciál přetrvat a stát se základem nové dimenze komerčních sdělení, které budou na publikum působit déle, intenzivněji a autentičtěji, než to dovedou ta současná. 

Bohužel, aby marketingová komunikace mohla těchto předností využívat, musí dojít k odbourání jejich stávajících vad.

 

3D obraz bez 3D brýlí není příliš lákavý.

Plochá realita

Současné 3D je přes masivní rozšíření v kinech a přes to, že speciální televizory najdeme již i v „normální“ elektroprodejně stále ještě experimentální technologií. Výše popsaných výhod lze využívat v kontrolovaném (a hlavně velmi drahými systémy vybaveném) prostředí kin. Kvalitní 3D technologie je prozatím nepřekračuje do reality mimo, a to je její hlavní nevýhodou.

Domácí 3D televizory jsou hezkou technologickou ukázkou a novou hračkou pro „early adopters“, ale k běžnému používání v 3D režimu mají daleko. Totéž platí pro generátory jejich signálu, speciálními přehrávači počínaje, přes digitální vysílání a herními konzolemi konče.

Nintendo 3DS je spíše propadákem než výhrou

Když už jsme u herních konzolí, handheld Nintendo 3DS, který sází na „revoluční“ 3D displej, který nepotřebuje brýle, je prozatím - pokud jde o hlavní argument jeho prodeje - spíše propadákem než výhrou a míra stížností na něj je větší, než příslovečně malá.

O skutečné 3D outdoorové tištěné reklamě, která je pro mnohé těžištěm marketingové komunikace pak nemůže být ani řeč.

Současnost je zkrátka, i když 3D najdeme doslova na každém rohu, stále vágně plochá.

 

Možnosti

To se ale může změnit. 3D technologie vyzrávají a stejně jako jejich předchůdci i následovníci se časem mohou stát skutečně součástí našich běžných životů. Zcela jistě to potrvá, otázkou bude, jak dlouho. Nezbytnou podmínkou, aby se staly skutečně užitečnými nástroji marketingu, a nikoli jen exotickou věcí, na níž se díváme, a která nás vábí právě tím, jak je exotická, je odbourání všech současných technologických omezení.

Prehistorickému „3D“ založenému na dvoubarevných brýlích se to nikdy nepodařilo, a ani nemohlo. Současnému 3D tak, jak ho známe, se to nepovede také, právě proto, že mimo kinosál tato technologie ztrácí nejenom svůj smysl, ale hlavně veškeré své kouzlo.

3D bude nepochybně nesmírně užitečným nástrojem každodenního marketingu, ale ne, dokud na ně hledíme jako na něco, co nás šokuje. Stane se tím až teprve, až takové sdělení neodlišíme od skutečného světa. Právě proto, že bude 3D.

 

Štítky dokumentu: YouTube
Sdílejte tento článek:
Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a k analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.