Policejní zásah v ČT má obdoby i na Západě

14. 3. 2011 | ČTK
Policie v západních zemích občas zasahuje proti novinářům a prohledává jejich redakce, ale tyto případy bývají obvykle kritizovány profesními organizacemi. Naprostá většina sporů mezi státní mocí a novináři se týká totožnosti zdrojů citlivých informací. Ve Francii vyšetřovací soudci v posledních letech prohledali například redakci týdeníku Le Point, v Británii policie občas zasahuje se soudním příkazem, ale obvykle jde o místní kauzy.

Ilustrační obrázek, zdroj: www.sxc.hu

Policie v západních zemích občas zasahuje proti novinářům a prohledává jejich redakce, ale tyto případy bývají obvykle kritizovány profesními organizacemi. Naprostá většina sporů mezi státní mocí a novináři se týká totožnosti zdrojů citlivých informací. Ve Francii vyšetřovací soudci v posledních letech prohledali například redakci týdeníku Le Point, v Británii policie občas zasahuje se soudním příkazem, ale obvykle jde o místní kauzy. Organizace Reportéři bez hranic (RSF) cituje podobné případy i v Austrálii, známý je případ bruselského zpravodaje Sternu Hanse Martina Tillacka.

Belgická policie mu v roce 2004 při dvou domovních prohlídkách zabavila 17 krabic písemností, dva počítače a dva mobilní telefony kvůli článkům o evropských institucích, které vyvolaly pozdvižení a mezi jiným v roce 1999 přispěly k pádu tehdejší Evropské komise.

V Německu existenci německého týdeníku Spiegel, hlavního "hlídacího psa" rodící se poválečné demokracie, ohrozila v roce 1962 takzvaná aféra Spiegel. Tehdejší ministr obrany Franz Josef Strauss se pokusil pod záminkou protiprávního zveřejňování utajovaných skutečností časopis prostě zlikvidovat. Neuspěl - a mnozí to považovali za důkaz toho, že vrchnostenským manýrám v zemi konečně odzvonilo. Z tohoto souboje vyšel vítězně Rudolf Augstein, muž, jehož jméno se během let stalo synonymem Spieglu.

Spor se vystupňoval v říjnu 1962, kdy Spiegel vydal otevřený článek o žalostném stavu německé armády, která musí čelit komunistickému nebezpečí na východě. Magazín byl obviněn z vlastizrady, jeho hamburské kanceláře prohledány. Augensteina zadržovala policie na Straussův pokyn 103 dní. Strauss kvůli aféře přišel o ministerské křeslo. Incident je považován za definitivní vítězství demokracie v zemi a odvrácení se od starých autoritářských praktik.

V srpnu 1996 prokuratura v Brémách nechala prohledat redakce několika regionálních novin, rozhlasu a televize. Policisté zjišťovali, kdo ze státních úředníků předal novinářům důvěrnou zprávu Spolkového zúčtovacího dvora.
V Británii jen zřídka dojde na razie, ale střety kolem totožnosti zdrojů bývají intenzivní a často vedou ke skandálům. Například v červenci 2003 kolem zbrojního experta Davida Kellyho, který byl zdrojem kontroverzní zprávy BBC o irácké válce a nakonec spáchal v sebevraždu.
Pokud jde o razie, policie v Severním Irsku v dubnu 2003 vpadla uprostřed noci do domu šéfredaktora belfastské odbočky nedělníku The Sunday Times Liama Clarka a jeho manželky a také novinářky Kathy Johnsonové. Policie zadržovala oba novináře skoro celý den, odebrala jim dokumenty a počítače ve snaze zjistit, od koho získali přepisy telefonních rozhovorů jednoho z vedoucích představitelů strany Sinn Féin Martina McGuinnesse.
Oba novináři severoirskou policii žalovali a o tři roky později vysoudili vysoké odškodné.

V únoru 2007 Národní sdružení novinářů (NUJ) protestovalo proti razii policistů v civilu v kanceláři BBC v Edinburghu. Policisté zde se soudním příkazem zabavili neodvysílané záběry účastníků demonstrace proti skupině G-8 v tomto skotském městě v červenci 2005.

V květnu 2007 policie ve městě Milton Keynes nedaleko Londýna zabavila v redakci místního deníku dokumenty a počítač a zatkla jednoho novináře v souvislosti s vyšetřováním úniku informací z místní policie.
Poměrně hodně příkladů razií je z Francie. Například začátkem roku 2005 vyšetřovací soudci za doprovodu příslušníků zvláštních jednotek prohledali redakci týdeníku Le Point a sportovní deník L'Équipe. Zásah se týkal policejního vyšetřování dopinku během Tour de France a soudci zjišťovali, jak se novináři dostali k policejním materiálům z vyšetřování.

RSF také kritizovala razie v září 2008 proti dvěma francouzským regionálním deníkům Centre-Presse a La Nouvelle République du Centre Ouest. Jejich novináři podle vyšetřujícího soudce publikovali důvěrné materiály týkající se vyšetřování vraždy.

V létě 2008 byl novinář francouzského automobilového magazínu Auto Plus Bruno Thomas 48 hodin zadržován a policie prohledala jeho kancelář v redakci v souvislosti s tím, že časopis zveřejnil fotografie nových modelů Renaultu.
V květnu 2007 se vyšetřující soudce Thomas Cassuto snažil prohledat redakci satirického týdeníku Le Canard Enchaîné v souvislosti s vyšetřováním aféry Clearstream, která se týkala někdejšího ministra zahraničí Dominiquea de Villepina a nynějšího prezidenta Nicolase Sarkozyho. Hledal zdroj informací článku, který se v obvykle dobře informovaném týdeníku objevil. Tentokrát ale "zvítězili" novináři. Když odmítli otevřít dveře redakce, zavolal soudce zámečníka, ale nakonec se svého úsilí vzdal, protože na místě bylo mnoho žurnalistů a televizních kamer.

RSF kritizovala i dva případy zákroků proti novinářům v Austrálii. V září 2008 policisté prohledávali pět hodin dům reportéra deníku Canberra Times Philipa Dorlinga. Se soudním příkazem hledali tajné dokumenty, které citoval v článku o australské špionáži a zabavili mu počítač a dokumenty.

V dubnu 2008 16 policistů prohledalo v australském Perthu redakci bulvárního týdeníku Sunday Times kvůli článku o zneužití veřejných prostředků pro volební účely. Policie zablokovala přístup k budově a prohledávala ji čtyři hodiny, uvedla RSF.

Štítky dokumentu: Mobilní aplikace
Sdílejte tento článek:
Podobné články:
Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a k analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.