Konference Restart myšlení: Celý život vlastně hledám dokonalost, říká zakladatel Lasvitu

24. 8. 2016 | Kateřina Tauchenová
Leon Jakimič se od už od mala snažil být dokonalý ve všem, co dělal. Nakonec ale zjistil, že i v nedokonalosti může být krása.

Jedním z řečníků na netradiční konferenci o životních zvratech Restart myšlení 2016 byl i zakladatel úspěšné sklářské firmy Lasvit Leon Jakimič. Restart myšlení pro něj znamená kompletní změnu životních priorit. A takové zlomové okamžiky už ve svém životě zažil tři.

Leon Jakimič na koferenci Restart Myšlení 2016. Zdroj: Restart Myšlení

 „Od malička jsem se snažil být dokonalý ve všem, co jsem dělal. První mou snahou o dokonalost byl tenis a moje tenisová kariéra. Až do sedmnácti jsem měl vizi, že budu světová jednička v tenise,“ začal své vyprávění Jakimič. „Jak jste si asi všimli, tak se mi to nepovedlo.“

I když světovou jedničkou se kvůli zranění nakonec nestal, tenis mu doslova otevřel dveře do světa. Dostal totiž tenisové stipendium na studium ve Spojených státech. A právě to byl podle jeho slov první restart jeho myšlení. „Do té doby jsem totiž školu dost flákal a věnoval se hlavně tenisu. Ale studium byznysu a ekonomie mě vážně chytlo.“

Nejraději vzpomíná na předmět Enterpreneurship, jehož učitel měl s životními restarty bohaté zkušenosti – čtyřikrát zkrachoval a znovu se dokázal postavit na vlastní nohy. „V rámci jednoho projektu jsme dostali za úkol udělat si krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý plán života a na závěr napsat v osmi slovech, co byste chtěli mít vytesáno na náhrobním kameni. Dodnes si tu větu pamatuju, bylo to: He did what he wanted while helping others (Dělal, co chtěl, a přitom pomáhal ostatním – pozn. red.). A zatím se mi to docela daří dodržovat.“

Leon Jakimič na koferenci Restart Myšlení 2016. Zdroj: Restart Myšlení

Po návratu z USA začal pracovat pro výrobce lustrů Preciosa a toto období dnes charakterizuje jako „etapu vyhledávání nekomfortních zón“. „Řídil jsem se heslem svého otce, který mi vždy říkal: Pokud chceš být v něčem lepší než ostatní, musíš tomu věnovat více než ostatní. A tak jsem se věcem, ve kterých jsem nebyl dokonalý, nevyhýbal, ale naopak je vyhledával. I když to byl tak trochu masochismus,“ vysvětlil.

A právě tahle odvaha nakonec přinesla životní restart. Odjakživa se totiž podle svých slov bál prezentovat a mluvit před více lidmi. Před jedním setkáním akcionářů Preciosy ale dostal nabídku, aby na shromáždění promluvil. „Byla tam spousta manažerů, kteří promlouvali.  A když se pak na konci ptali, jestli by chtěl někdo něco říci, zavřel jsem oči a přihlásil se. Pozvali na pódium a byli hodně překvapení, protože to se ještě nikdy předtím nestalo. Vlastně se možná i báli, co přijde.“

Firemní kultura je pro mě alfou omegou

Jakimičův projev o motivaci, studiu v Americe i věcech, které se mu ve firmě nelíbí, všechny přítomné natolik zaujal, že jej ihned povýšili. Respektive poslali do Hong-Kongu, aby tam založil pobočku firmy.

„O nabídce jsem vůbec neváhal, protože si myslím, že dokud je člověk mladý, musí být práce na prvním místě. V tomto ohledu zase uznávám krédo Emila Zátopka: Když nemůžeš, přidej. Když jsem pak ale o mnoho let později ale tohle motto řekl manažerům v Lasvitu jako odpověď na otázku ohledně work-life balance, tak z toho byli trochu rozpačití.“

Zatím posledním životním zlomem pak pro něj bylo založení vlastního podniku, dnes celosvětově úspěšné sklářské firmy Lasvit.  „Důvodem odchodu z Preciosy pro mě byla firemní kultura. To je pro mě totiž alfa omega,“ vysvětlil.

Na začátku Lasvitu prý stála touha ukázat světu krásu českého skla, designu a řemesla. „Bylo mi totiž hrozně líto, jak krachovaly české sklárny. Ne proto, že by neměly zakázky – těch ony měly tolik, že nestíhaly plnit – ony ale neměly peníze na jejich výrobu. A to byla otázka pouze špatného managementu, ne špatných výrobků.“

Součástí firemní kultury Lasvitu je podle Jakimiče touha dělat krásné věci, které mají příběh a dokážou oslovit lidi. „Mnoho lidí označuje naše výrobky za luxusní. Já ale nemám rád slovo luxus, a proto říkám, že my nevyrábíme luxusní věci, ale autentické produkty, které pocházejí z našeho regionu.“

Dokonalý být nelze, ale musíme se o to neustále snažit

Ačkoliv se podle svých slov celý život snaží o dokonalost, v Lasvitu během let zjistil, že lidem se líbí právě nedokonalost řemeslného zpracování.  Protože tím, jak jsou výrobky nedokonalé, jsou vlastně unikátní.

 „Říká se, že buď lze jet rychle, nebo mít vše pod kontrolou. My se ale snažíme o oboje. Pod heslem Bohemian Perfection (Bohémská preciznost - pozn. red.) totiž kloubíme dohromady bohémství našich designérů a preciznost konstruktérů a řemeslníků.  Je to kombinace slovanské kreativity a schopnosti improvizace s německou odpovědností a cílevědomostí.“

Lasvit své lustry a další skleněné výrobky vystavoval v rámci Milano Design Week 2016. Zdroj: Lasvit

Firma se za necelých deset let své existence vypracovala na jednu z nejlepších v odvětví, ale jejího zakladatele přeci jen čekal ještě jeden restart. V jednu chvíli mě ta firma málem semlela. Pořád jsem pracoval. I když jsem byl doma, psychicky jsem byl pořád v kanceláři. Nakonec mi musela moje žena vysvětlit, že takhle to nejde.“

Tehdy podle svých slov pochopil, že jakkoliv miluje svou práci a firmu, rodina je pro něj to nejdůležitější. „A taky jsem objevil na telefonu režim letadlo,“ dodal se smíchem.

A jaká ponaučení mu jeho životní restarty přinesly? „Dokonalý být nelze, ale musíme se o to neustále snažit, abychom nakonec zjistili, že i v té nedokonalosti je vlastně krása.

Štítky dokumentu: Reportáže
Sdílejte tento článek:
Podobné články:
Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a k analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.