Máme recept na viralitu online obsahu. Buďte pozitivní!

4. 6. 2012 | Petr Michl
Studie sledující dlouhodobě nejvíce sdílený obsah portálu The New York Times přináší nečekaná zjištění.

Vytvořit online obsah, který se stane virálem, není vůbec jednoduché. V tomto článku přinášíme poznatky, které vám v tom mohou přeci jenom pomoci. Vědci z Pensylvánské univerzity pozorovali emailové sdílení internetových článků na portálu The New York Times. Kontrolovali jej každých 15 minut po 6 měsíců, a celkově tak pokryli více než 7500 článků. Výsledky jsou ve světě médií hnaných negativismem poměrně překvapivé. Vyznění nejvíce sdílených článků bylo pozitivní!

Mezi další elementy podporující virální šíření patřily „schopnost vyvolat úžas“, emotivnost a překvapivost. Není však pravdou, že by pozitivní nádech informace byl jediným receptem. Lidé sdílejí i články, které u nich nějakým způsobem vyvolává rozčílení nebo obavy. Negativní emoce má větší potenciál pro šíření, pokud je s ní spojené i volání po aktivaci. Volná asociace v našem prostředí okamžitě nabídne boom českých protest songů v posledních týdnech a měsících. Ty hrají na všeobecnou nespokojenost až rozčílení lidí se stavem politické kultury a vlastně i jejich sdílení je do jisté míry samo občanským aktivismem.

Žánr "českého protest songu" nese negativní emoce a přesto je virální, jen jeho sdílení je totiž formou aktivismu.

 

Právě síla emocí, ať už pozitivní či negativní, je velmi důležitá. Není to jen o emocích, které máme při čtení, ale i o té, kterou cítíme při kliknutí na „tlačítko Sdílej“. Velmi formativní je samozřejmě také prostředí, v kterém se pohybujeme. Na profesionálních platformách, jako je LinkedIn, je sdílení mnohem vzácnější, protože to jsou sítě založené na racionálnu a jsou v mnohém od emocí oproštěny.

Virální obsah je daleko pravděpodobněji ten, který pozvedává lidského ducha. Nejvhodnější typ úžasu je ten, který nutí člověka měnit náhled na svět, má jakýsi nádech transcendentna a nutí člověka uvědomit si jeho bezvýznamnost ve srovnání s komplexitou světa či života v něm. Tento pocit může vyvolat třeba série dech beroucích fotografií přírody nebo objev toho, že něco, co se považuje za běžné a rutinní, má naopak obrovský význam a nečekané důsledky. V rámci studie se umístily nečekaně vysoko články s překvapivými vědeckými zjištěními. Dlouhé texty si také vedly lépe než ty krátké.

Video s "malbou pískem" se stalo přesně tím druhem obsahu, který přináší úžas a povznáší ducha.

 

I to poukazuje na to, že sdílení „krátkého a vtipného“ obsahu se přesunulo na sociální sítě. Počet emailem zaslaných roztomilých veverek či dětí s vyjevenými výrazy se proti době před deseti lety jistě snížil. Zároveň je to i důkazem toho, že tato studie není absolutně aplikovatelná na jiné formy sdílení a obsahu (ač zde použité ukázky naznačují, že i u video obsahu lze nalézt styčné body). Předpoklad výzkumníků, že viralita bude mít velkou spojitost i s hojně využívaným novinářským heslem „strach prodává“, se nenaplnil. A to je velmi pozitivní. Ostatně jako celý tento článek… jeho sdílení se proto vůbec nebráníme.

Zdroje: www.nytimes.co, www.businessinsider.com, jtblog.typepad.com, marketing.wharton.upenn.edu
 

Sdílejte tento článek:

To nejlepší z moderního marketingu každý pátek do vašeho inboxu.

Ochrana proti spamovacím robotům. Odpovězte prosím na následující otázku: Jaký je letos rok?
Podobné články:
Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a k analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.