Letošní kolekci značky Dior předvedly malé figuríny a oblékla je bájná stvoření. Není ale vše až moc bílé?

4. 8. 2020 | Kristýna Vozková
Novou kolekci Dior na molech kvůli koronaviru neuvidíte. Značka ji představuje prostřednictvím filmu spojujícího bájný mytologický svět s fenoménem Théâtre de la Mode, divadla módy, které předvádělo po druhé světové válce modely světoznámých módních domů na drátěných figurínách.

Celosvětová situace kolem koronaviru zasáhla i do nejvyšších kruhů módního průmyslu. Na začátku měsíce července představila kreativní ředitelka módní značky Dior, Maria Grazia Chiuri, kolekci haute couture pro podzim – zimu 2020 – 2021. Trochu nevděčné načasování s ohledem na to, že jsou módní přehlídky zakázány a i světoznámý Fashion Week letos proběhne pouze v online podobě. Světoznámý módní dům tak musel k propagaci svých nejnovějších luxusních kousků zvolit jinou formu. Představil jedinečný téměř patnáctiminutový film The Myth of Dior režírovaný známým italským režisérem Matteem Garronem, který diváka přenese do éterického světa nymf a dalších bájných stvoření. K propagaci modelů v něm posloužil fenomén Théâtre de la Mode, pojízdného módního divadla s malými drátěnými  manekýnami.

Ačkoliv se jedná o vskutku umělecké dílo, film se setkal s několika kritikami. V době, kdy celý svět volá po diverzifikaci v rámci nejen módního průmyslu, se Dior drží zažitých módních stereotypů a přichází s filmem obsazeným krásnými, štíhlými a éterickými bytostmi. A ne všem se to samozřejmě líbí. Pro některé je film až příliš krásný, štíhlý, éterický a bílý. Jak uvedla autorka Angela Natividad ve článku pro server Muse by Clio: „Je těžké přenést se přes to, jak bílé to je...a jak vyobrazuje bělost jako éterickou a božskou.” Řada autorů navíc poukazuje na to, že svět starověkého Říma byl multikulturní a že i mezi bájnými bytostmi byly zcela jistě takové, které nedisponovaly perfektní alabastrovou pletí. 

Úvodní minuta a půl filmu odhaluje divákovi zákulisí dílny, ve které desítky švadlen vyhotovují miniaturní varianty šatů ze skutečných materiálů a upravují je na míru figurínám se stejnou pečlivostí a péčí, jako by šlo o živé modelky. Následně se scéna přesouvá do kouzelného lesa, kterým dva nosiči v uniformách přenášejí přenosné módní divadlo, vyhlížející jako malý kreslený domek. Přejdou přes most, pod kterým proplouvá mořská panna, a pokračují až ke břehu řeky, kde rozverně skotačí skupina nymf. Nosiči pomalu rozloží skříňku a odhalí  figuríny oděné do modelů nejnovější kolekce. Následně pokračují ve své cestě lesem a ukazují je všem bájným bytostem – lasturové ženě, mořské panně, dámě z kamene, páru stromových milenců i narcisovi (který se ale raději kochá pohledem na sebe samého). Následuje záběr do ateliéru, kde se modely vyhotovují v životní velikosti. V několika posledních scénách si divák může Diorovu kolekci prohlédnout na vskutku netradičních modelkách.  Čertova milenka laškuje v lese v obřím nadýchaném tylu, mořská panna plave v řece oděna do šedé lehké róby, stromová milenka se oddává rozkoši ve splývavých šatech se zdobeným vrškem a žena z kamene je zahalena do šatů bílých, jako je její pokožka. Každá postava má na sobě šaty, které podtrhují její krásu.

Garrone natáčel film v malebné přírodě mezi troskami nedaleko Říma v Itálii.  Snovou atmosféru podtrhuje také jemná instrumentální hudba. Kromě citu pro detail a barevné kombinace, které byste u podobného filmu patrně čekali, je pozoruhodné také to, jak jeho obsazení rezonuje s velkými mýtickými příběhy, které jsou základem naší kultury. Zde jen pár příkladů za všechny: Faraonova dcera se koupala se svými služkami u řeky, když našla plačícího Mojžíše v košíku. Princezna Nausicaa prala na břehu řeky oblečení, když svou krásou okouzlila samotného Odyssea. Pár milenců vrostlých do stromového kmene zase nápadně připomíná milostnou báji o Filemónovi a Baucis.

Mýtus Diora bude promítán rovněž v rámci Fashion Weeku a dá se předpokládat, že bude jeho zlatým hřebem. Pokud se tedy po jeho promítání nespustí vlna nevole ohledně jeho přílišné bělosti.  Maria Grazia Chiuri tak může jen doufat, že modely z nové kolekce nadchnou publikum natolik, že jí tento prohřešek odpustí.

 

 

Théâtre de la Mode

Théâtre de la Mode, neboli divadlo módy, bylo putovní výstavou figurín o velikosti zhruba jedné třetiny lidského těla oděných do modelů nejvěhlasnějších světových návrhářů. Probíhala mezi lety 1945 a 1946 v Evropě a následně v USA a jejím účelem bylo získat finanční prostředky pro oživení francouzského módního průmyslu oslabeného druhou světovou válkou. 

Sdílejte tento článek:
Podobné články:
Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a k analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.